Levy:
Otevřu oči a zkusím se posadit. Jenže cosi mě zadrží. Otočím hlavu a zděšeně zaječím. Ležím na posteli, zápěstí a kotníky mi drží železná pouta. ,,Tak ses probrala holubičko?" Zacvrliká mužský hlas a já poznám toho slizouna z předtím. ,,Co se mnou chceš dělat?" Vyjeknu a v duchu děkuju bohu, že můj hlas zní sebejistěji než se cítím. ,,Nejdřív si s tebou pohraju a pak tě prodám." Přistoupí k lůžku a já sebou začnu divoce zmítat, což moc nejde, když jsem připoutaná. ,,Ále uklidni se holubičko." Olízne mi pravou tvář a já se zachvěju zhnusením. Jenže to prase si to vyloží jinak. ,,Bude se ti to líbit." Začne mi do ucha šeptat neslušné návrhy. Všechny orgány se mi sevřou strachy a zděšením. Zavřu oči abych se na něj nemusela dívat. Gajeely co právě teď děláš? V mysli si ho představím a chtě nechtě se usměju. Z představ mě vytrhne ohlušující bolest. Z úst mi vyjde hlasitý bolestný křik. Otevřu oči a zalapám po dechu. Z břicha mi tečou pramínky krve. ,,Ne-nechtěl sis užít?" Zakoktám se. ,,Já si užívám takhle." Olízne si horní ret a odkudsi vytáhne bič. Stoupne si nade mě a já už vím co mě čeká. První rána mi dopadne na břicho. Další půl hodinu se zmáhám jenom na křičení pokaždé, když mě šlehne bičem. Gajeel: Droy a Jet vběhnou do cechu. Hned si všimnu, že s nimi není Levy. Nevím proč, ale naplní mě dosud nepoznaný strach. Ty dva hned začnou překotně vyprávět a já ztuhnu. Levy byla unesená? Ten fakt je pro mě jako zásah do srdce. Ucítím v srdci palčivou bolest. Nechápavě nakrčím obočí. Vždyť jí nemiluju ne? Nebo snad jo? Vykašlu se na tyhle úvahy a hned se jich začnu ptát na různý otázky. Vyběhnu z cechu hned, jakmile se dozvím kde byla naposledy. Levy vydrž! Přísahám bohu, že jestli ti něco ta svině udělá, už nevstane. Levy: Bičování konečně skončí. Zrychleně dýchám a z břicha mi neustále teče krev. Celé tělo mě bolí. Na jindy bledé pokožce jsou teď nepřehlédnutelné růžové místy až krvavé šrámy. Vzlyknu a stěží zadržím další nával slz. Gajeely najdeš mě že jo? Ty dva už museli doběhnout do cechu. Určitě mě zachrání. Ale co když jsem mu jedno? Z myšlenek mě vytrhne opětovný příchod toho hajzla. Tentokrát už nedrží bič nebo nůž. V ruce nese zapálenou svíčku a sirky. Leknu se a začnu odmítavě vrtět hlavou. ,,Už dost prosím." Vzlyknu a mé tělo zachvátí třas. Vím co přijde. A vůbec se mi to nelíbí. ,,Nefňukej sere mě to." Zavrčí a já poslušně zmlknu. Nechci být potrestaná. Jestli tohle není trest, nedovedu si ani v nejhorších představách představit, co pro něj slovo trest znamená. Nakloní k mému břichu svíčku a já zaječím. Na přecitlivělou kůži po bičování dopadnou horké kapky vosku a samotný plamen mi kůži lehce ožehne. Ječím... Brečím.. Prosím... Gajeely pospěš si prosím.. Pomyslím si těsně před tím, než bolestí upadnu do bezvědomí. Gajeel: Už jí tu hledám celej den. Její pach mě dovedl do horského lesa a pak zmizel. Čím déle o ní nic nevím, tím větší strach o ní mám. Co když se jí něco stalo? Co když už je mrtvá? To bych asi nepřežil. Zakážu si tyhle myšlenky a dál běhám po lese jako debil. Debil, který hledá tu nejlepší holku na světě. Levy, udělala si ze mě někoho lepšího. Tak na mě prosím počkej. Levy: Probudím se pouze ve spodním prádle. Opře se do mě zima a já si uvědomím, že už neležím v posteli. Teď jsem připoutaná k nějakému stromu v lese. Rána mi krvácet přestala, ale pořád to neskutečně bolí. Šlehance, rány a popáleniny dělají své. Vyruší mě hlasité kroky. S trhnutím se otočím a to co uvidím, mi vyrazí dech. Ke mě si to míří obrovský medvěd s krvelačným pohledem. Pořád mám ruce spoutané tak, abych nemohla používat magii. Navíc něco mi říká, že ty pouta tomu zabraňují. S hrůzou v očích zaječím. Gajeel: Už je tma. Sedím na větvi stromu a nemůžu usnout. Zaslechnu výkřik. Ten hlas.. Levy! Seskočím obratně ze stromu a rozeběhnu se co nejrychleji směrem k ní. Rozpoznám siluetu medvěda. Zbrutálním v obličeji a věnuju medvědovi pořádnou ránu pěstí. Ten odletí o pár metrů dál a sklíčeně se odplazí. Otočím se k Levy. Zarazím se a nemám daleko od pláče. Je připoutaná ke stromu, je jenom ve spodním prádle, třese se jako osika. ,,Gajeele?" Promluví tichým kolísavým hlasem. ,,Jsem tu Levy. Už ti neublíží." Zašeptám a sám nevím, odkud se ve mě ty slova berou. Kleknu si k ní a její kouta překoušu. Přeci jen jsou ze železa. Kousek odsud je vesnice. Vezmu jí tam do hotelu. Popadnu jí do náruče a ona se ke mě přitiskne. Pevně jí obejmu a ve mě se zažehne neskutečnej vztek. Rozeběhnu se směrem k vesnici. Levy: Když uslyším Gajeelovo hlas, neudržím se a rozvzlykám se. Tolikrát jsem si ho při tom mučení přestavovala. A teď už je tady. Nebráním se, když mě vezme do náruče. Právě naopak. Přitulím se k němu a proti své vůli usnu. Cítím se v bezpečí jako nikdy předtím. Pár: Gajeel X Levy
,,Na jakou misi půjdeme?" Zeptá se mě Doroy a já pokrčím rameny. Odfouknu si z obličeje pramínek modrých vlasů. Stojím před tabulí s žádostmi a za mnou se Jet a Doroy hádají. Jako obvykle. ,,Tak co tuhle?" Ukážu na žádost o dopadení otrokáře unášející mladé dívky. ,,Miro bereme si tuhle." Strhnu papír a ukážu ho Miře. Ta s úsměvem přikývne a zase se začne věnovat Lucy. ,,Vyrazíme zítra ráno." Dohodneme se a já se posadím k Lucy. ,,Ahoj Lu-chan" ,,Ahoj Levy-chan" opětuje mi pozdrav a mi se začneme bavit o knížkách. ,,A co Gajeel?" zkusí se do toho nenápadně vmísit Mira a já zrudnu. Sklopím oči a začnu si se zaujetím prohlížet svoje ruce. ,,Nevím o čem to mluvíš." Podotknu tiše a Lucy do mě šťouchne loktem. ,,Ále jde to vidět Levy-chan. Ty a Gajeel, máte se rrráádi." Rozesměje mě její imitace Happyho a zrudnu ještě víc. ,,Já jeho, on mě ne." ,,To nemůžeš vědět." Jakmile to Mira dořekne, přijde k nám Natsu, Gray a Gajeel. ,,Hoj špunte" pozdraví mě moje tajná láska. Vyskočím na nohy, nevěnuju mu ani pohled a rozeběhnu se ven z cechu. Vypravěč: ,,Co jí je? Řekl sem snad něco blbě?" Podívá se na odcházející Levy zmateně Gajeel a Mira si povzdychne. Proč jsou kluci tak tupí? ,,Ty sám si blbej hřebíku." ,,Sklapni ohnivej prde." ,,Jak žes mě to nazval šrote?" A je to tady. Strhla se jejich každodenní rvačka. Levy: Druhý den ráno nasednu s kluky na vlak. ,,Levyy-chan já tě ochráním." ,,Ne já tě ochráním." Začnou se přeřvávat a já se na ně jenom ušklíbnu. Otevřu si knížku a začtu se. Ten otrokář má být někde v horách. Přišla jsem s plánem, že budu návnada. Droy a Jet sice měli námitky, ale nakonec svolili. Když dorazíme na místo, vezmu si na záda batoh a do tváře si stáhnu kapuci. Musím vypadat jako poutnice. Netrvá dlouho a já zaslechnu blížící se kroky. Pozvednu tvář tak, aby mi kápě sklouzla dolů. Přede mnou stojí vysoký svalnatý a plešatý muž. Slizce se na mě usměje a klekne si na jedno koleno tak, aby byl na stejné úrovni jako jsem já. Moje výška mě fakt štve. ,,Copak tu děláš krasotinko? Je to tu nebezpečné." Falešně se usměju a s námahou si zklidním dech. ,,Utekla jsem z domova. Tak mířím do nějaké horské vesnice." Vysvětlím a on chápavě zakývá hlavou. ,,Jestli chceš,můžu tě tam dovést. Přeci nechceme, aby takovou holubičku sežral medvěd." Zašeptá mi do ucha a mě z něj naskočí husina. ,,Ale jistě, děkuji pane." ,,Říkej mi Ray." ,,Těší mě Ray-san. Já jsem Levy."Představím se a v jeho očích se podivně zablýskne. Než stihnu jakkoliv zareagovat, jeho velká dlaň obmotá mé hrdlo a pozvedne mě do vzduchu. ,,Vylezte." Vykulím oči a začnu kopat. Jenže moje kopy nemají na něj žádný účinek. Začínám rudnout v obličeji a dusit se. ,,Pusť jí!" Zařvou moji přátelé nastejno a už už mě chtějí běžet zachránit. ,,Hněte se a zlomím jí vaz. Táhněte odkud jste přišli." Zavrčí a začne couvat, přičemž mě používá jako štít. ,,Běž-běžte do ce-cechu pro pomoct." Zasípám a svět se mi zatmí před očima. |